Článek Slam Poetry aneb poezie není nuda… se nejdříve objevil na Gymnázium Brno‑Bystrc.

Společně jsme si připomínali 17. listopad roku 1989. 

Naše pozvání přijal pan Roman Ráček, přímý účastník listopadových demonstrací, který nám povídal o svých zážitcích. 

Studenti si také vyzkoušeli práci s dobovými materiály a prošli si únikovou hrou z totality do demokracie. 

Za přípravu akce děkujeme našim studentkám, paní profesorce Maškové a semináři moderních dějin.

Fotografie: Tomáš Dvořák, Jiří Fadrný

Článek Samet na GYBY se nejdříve objevil na Gymnázium Brno‑Bystrc.

Během rozhovoru, který vedl náš student Simon Klinga, se tercie a maturanti mohli dozvědět spoustu zajímavých informací o novinářské práci a zkušenostech z terénu, o vzpomínkách pana Obrovského na naši školu a mnohé další.

Celý rozhovor byl zaznamenán a vy jej můžete již teď shlédnout na našem školním YouTube kanálu.
Zde však naleznete malou ochutnávku v podobě přepisu některých otázek a odpovědí.

Máte nějakou ikonickou vzpomínku na pobyt na naší škole?

Vzpomínek je velmi mnoho. Jedna konkrétní mi na mysli nevytane. Ale co se mi spojí, když si na toto gymnázium vzpomenu, je, že mi dalo do života nejvíc kontaktů a přátelských vztahů, které si dodnes udržuji…

Vzpomenete si na některé z pedagogů, kteří Vás učili?

Vzpomenu si určitě na paní profesorku Veselou. Ta nás měla jako třídní od primy do kvarty a učila nás češtinu a hudebku. Vzpomenu si na Pavla Zouhara. Ten nás měl jako třídní v oktávě a učil nás matematiku a matematický seminář, protože já jsem maturoval z matematiky… A to jsem mnohokrát ocenil. Dnes už to není tak přímé, ale to, že jsem měl ten matematický seminář, se mi později velice hodilo na vysoké škole…
Vzpomenu si samozřejmě na Ivetu Maškovou. Ta nás měla na dějepis.
Kamilu Novotnou, ale ta tady už myslím není. Potom si vzpomenu na Magdu Bernardovou, která nás měla na latinu. Paní profesorku Markovou, ta nás měla na francouzštinu a vzpomínám na ni čím dál víc, protože se od července přesouvám do Bruselu, a tak se snažím oživit znalosti francouzštiny.
Dále si vzpomenu na Ilju Doležalovou, paní ředitelku z Plovdivské, ale ta již šla, pokud vím, do důchodu… Ještě nemohu zapomenout na Zdeňka Paulera.

Jste s některými z pedagogů stále v kontaktu?

Ano, viděli jsme se na Vánočním srazu. Tam pár lidí přišlo. Dorazila tam paní profesorka Veselá, Pavel Zouhar občas přišel také.
Poslední takový větší sraz, kam i těch učitelů pár přišlo, byl před pěti lety, kdy jsme měli 10 let od maturity a letos bychom rádi uspořádali sraz 15 let od maturity… Tak uvidíme, jestli se to podaří.
Ale nejsme kontinuálně v kontaktu, jsme nárazově v kontaktu jednou za pár let.

Vy jste taktéž studoval klasickou větev, kde je latina a starořečtina. Já se Vás chtěl zeptat, jak využíváte tyto dovednosti ve Vašem oboru a jestli jste zpětně rád, že jste těmto předmětům věnoval čas?

Vcelku ano… Ono většinu věcí, které se tu naučíte, nevezmete a nepřeklopíte 1:1 do nějaké praxe. Ale konkrétně ta latina přispívá k rozhledu a všeobecné vzdělanosti.
Je to asi jako ta matematika. To není tak, že bych teď někde v práci počítal kvadratické rovnice, ale ta schopnost nějakého analytického myšlení a uvažování o těch věcech má nějaký smysl. I když vám to teď tak nepřijde, tak je tomu tak. A co je důležité, už nikdy nebudete mít čas si ty věci dohnat. Takže já bych to určitě nezatracoval…

Otázka z publika: Vy jste říkal, že jste v předmětech na vysoké škole neplaval. Ale je nějaký předmět, ve kterém jste na našem gymnáziu naopak plaval?

Já se přiznám, byl jsem jedničkář. Mně nedělalo problém se naučit. To neznamená, že bych si to všechno pamatoval. Já k těm přírodovědným věcem neměl nikdy moc blízko, ale nadrtil jsem se to, napsal písemku a už to v té hlavě není, ale tak to v životě chodí.

Otázka z publika: Jestli jste byl jedničkář, jak Vás napadlo, že budete maturovat přímo z matematiky? Měl jste velký výběr.

Já měl jasné, že budu chtít češtinu, angličtinu a ZSV a vlastně jsem nevěděl, co budu chtít dělat. Měl jsem ve výběru různé vysoké školy. Byl jsem v tom věku takový ztracený.
Že jsem se dostal tam, kam jsem se dostal, se začalo formovat až tak kolem dvacátého roku, ale na gymnáziu jsem vůbec nevěděl.
Nechtěl jsem druhý jazyk, nechtěl jsem fyziku, chemii, biologii, a tak mi tam zůstala matika a dějepis.

Kdybyste mohl poradit něco Vašemu já přibližně v našem věku, co by to bylo?

Přemýšlejte o tom, že tady spolu trávíte hrozně moc času. To může váš život ovlivnit na dlouho potom, co odmaturujete.
Snažte se tedy si budovat ve třídě dobré vztahy. Takové období se už nezopakuje… nikdy…

Čemu byste se věnoval víc, kdybyste dnes studoval?

Myslím si, že by se měl obecně ve vzdělávání klást důraz na moderní dějiny. To si myslím, že je velká slabina českého školství… Myslím si, že obzvlášť 20. století a jeho druhé polovině se věnuje málo času a myslím, že je to jedna z věcí, která by přispěla k modernímu občanství…

Jak se připravujete na Váš přesun do Bruselu a kdy se budete přesouvat?

Přesouvat se budu na konci června. Přípravy, které jsem začal, se doposud týkaly především oprašování znalosti francouzštiny, kterou jsem zde studoval s paní profesorkou Markovou.
Dále mě čeká příprava na novou agendu a řada organizačních věcí, jako hledání bydlení, registrace na cizinecké policii, výměna SIM atp., což není úplně to, co si člověk představí pod prací zahraničního zpravodaje, ale v prvních týdnech to člověka vyčerpá.

Otázka z publika: V jakých zemích jste působil?

Slovensko, Rakousko a Maďarsko je mou základní odpovědností. Dále jsem byl v Polsku a ve Slovinsku, pokud bereme pouze země, kde jsem byl vyloženě pracovně nasazený.

Jak vypadá typický den zahraničního reportéra?

Je to práce, která je velmi proměnlivá. V zásadě se cokoliv hrozně těžko plánuje. Zvlášť v dnešní době, kdy se ze dne na den mění situace.
Někdy je to den, kdy jsme úplně pryč, bydlíme v hotelu a natáčíme. Někdy je to den, kdy jsem v Bratislavě v kanceláři, nebo pracuji z domu a dělám přípravu dalších věcí, domlouvám si respondenty, nebo vyřizuji administrativu.
Je to kombinace, záleží, jak je potřeba. Někdy jedete do terénu ráno na sedmou, někdy na devátou… Někdy končíte ve tři a jdete stříhat, někdy končíte až pozdě večer, nebo v noci. A to se kombinuje se dny, kdy pracuji z domu a dělám přípravu…

Panu Obrovskému moc děkujeme za jeho návštěvu naší školy. Studenty třídy 3A8 v mnohém obohatila a umožnila posunout projekt Po stopách našich absolventů na novou úroveň.
A pokud chcete být také obohaceni, rozhovor v plném rozsahu na vás čeká již teď na školním YouTube.
Panu Obrovskému přejeme hodně štěstí v Bruselu a budeme se těšit zase někdy na shledanou!

Článek Po stopách našich absolventů se zahraničním reportérem ČT, Mgr. Petrem Obrovským se nejdříve objevil na Gymnázium Brno‑Bystrc.

Začal jsem v roce 2002 a absolvoval v roce 2008, to znamená 6letý studijní obor zaměřený na živý jazyk – angličtinu, jako druhý jazyk jsem zvolil němčinu. Na gymnáziu jsem začal studovat v době, kdy gymnázium tvořila pouze „Vejrostka“, gymnasium na ulici Plovdivská se připojilo až zhruba v polovině mého studia, a díky tomu se i gymnázium přejmenovalo na Klasické a španělské gymnázium Brno-Bystrc.

Jak vzpomínáte na studium na gymnáziu?

Hlavně vzpomínám na super kolektiv ve třídě, protože se nás sešla parádní parta. Dále vzpomínám na perfektní kantory a vysokou úroveň výuky.

Jakým studiem jste pokračoval po dokončení gymnázia?

Po dokončení studia na gymnáziu jsem nastoupil na vysokou školu, přesněji na Mendelovu univerzitu v Brně, Fakultu regionálního rozvoje a mezinárodních studií, studoval jsem obor Podnikání v regionálním rozvoji.

Kdy jste si během svých studií uvědomil, čím se v budoucnu chcete profesně zabývat a jak jste se k volbě vůbec dostal?

Už od mala mne zajímala veřejná doprava, zejména železnice. Zájem se v období studia gymnázia vyprofiloval zejména na městskou dopravu, především tramvaje. Po studiích jsem chtěl tvořit grafikony a jízdní řády, ale nakonec u mě převážil zájem o techniku. Po ukončení školy jsem dostal nabídku na nástup na technický úsek do DPMB, kde jsem doposud.

Zjistil jsem, že jste se již podílel na rekonstrukci několika historických vozů. Jak jste se k nim dostal?

Minulý rok Dopravní podnik města Brna slavil 150leté výročí od zahájení provozu městské hromadné dopravy v Brně, srpen 1869, kdy poprvé vyjela tramvaj tažená koňmi. Na tuto akci bylo potřeba se samozřejmě připravit a mimo současných vozů bylo třeba veřejnosti ukázat i vozy z různých etap historie MHD v Brně. První soubor historických vozů v Brně se utvořil před oslavami 100 let v roce 1969. Po oslavách však nové vedení DPMB, které bylo po událostech v srpnu 1968 vyměněno, nejevilo o staré vozy zájem, tak je nabídlo Technickému muzeu v Brně, dále zkráceně TMB. To v roce 1971 založilo nový obor (MHD – Městské hromadné dopravy), převzalo historické vozy DPMB a začalo budovat sbírku vozidel MHD z území celého Československa. Pro deponování těchto vozidel postavilo areál v Líšni na Holzově ulici, kde jsou tramvajové vozy dodnes. Po revoluci zde ovšem byla činnost utlumena a díky tomu zdejší sbírka spíše stagnovala. Větší změna nastala v roce 2014, kdy padlo rozhodnutí, že si samotné DPMB vytvoří vlastní vozový park historických vozidel, do té doby měli k dispozici pouze tři vozidla. A tudíž při historických dopravních akcích se spoléhalo vždy na to, že muzeum nějaké vozy zapůjčí. Od roku 2014 se tento vozový park začal budovat jak z dojíždějících vozů, jejichž provoz se chýlil ke konci, tak i např. z vraků starších vozů, které byly zakoupeny od TMB. No a jako koordinátor programu „retro“, jak mu v DPMB říkáme, jsem byl stanoven já.

Rekonstrukce jakého stroje pro vás byla nejsložitější a v čem byla tak obtížná?

Nejtěžší rekonstrukcí byla rekonstrukce tramvaje 4MT z roku 1950 a jejího vlečného vozu (viz obrázky). Ty jsme dělali z absolutních vraků. Nejtěžší na ní bylo sehnat aspoň nějakou dokumentaci (část má TMB), zbytek zkonstruovat a pak samozřejmě ta mravenčí práce zejména mechaniků všech oborů (zámečníci, elektrikáři, stolaři, truhláři, čalounící, karosáři, klempíři atd.) v Ústředních tramvajových dílnách DPMB.

tramvaj 4MT po rekonstrukci

tramvaj 4MT po rekonstrukci

Lidi všech těchto profesí máte v týmu nebo jsou vždy domluvení na určitou práci?

Mechanici jsou součástí ústředních dílen a hlavní část práce je pravidelná údržba běžných provozních tramvají. Historické vozy dělají jen okrajově. Navíc ze 130 zaměstnanců dílen se snažíme vybírat ty nejlepší a ty s pozitivním vztahem k historii.

Co je při Vaší práci největší motivací?

Mojí největší motivací je asi to, že je práce zároveň mým koníčkem.

Mám na Vás poslední otázku. Co byste vzkázal dnešním studentům gymnázia?

Aby respektovali své kantory. I když nechci generalizovat, tak se mi zdá, že rodiče s každou maličkostí hned míří do školy a pranýřují učitele, tím učitel ztrácí přirozený respekt.

Článek Ing. Jiřího Černého vyzpovídal Štěpán Kysela se nejdříve objevil na Gymnázium Brno‑Bystrc.