Gabriela: Dobrý den paní Hájková, srdečně Vás zdravím. Ráda bych se na začátku našeho rozhovoru zeptala, zda máte nějaký originální zážitek z doby studií na našem gymnáziu?

A.Hájková: Zážitků a lumpáren byla celá řada, nebyli jsme úplně nejhodnější třída. Co si tak vybavuji, tak jsme na konci roku ztratili třídní knihu. Takže třídní kniha se celá musela přepisovat a to nebylo to úplně příjemné. Teď po 10 letech na srazu se konečně studenti přiznali, kdo to teda byl a jak to celý probíhalo a jak se vlastně ztratila. Ale musím říct, že paní profesorka Dobisová se nás vždycky strašně zastávala. Samostatnou kapitolou byl pan školník, který nás pouštěl do Alberta o přestávkách. A další skvělé věci byly třeba výlety do Španělska. Když jsme jeli pouze se „Španělama“, s Diegem a Raffaelem, bez českých profesorů. Těch vzpomínek je celá řada.

Gabriela: Co vás napadá jako první, když se řekne právě GYBY?

A. Hájková: GYBY mě v životě formovalo hodně ze sociálně-psychologického hlediska. Napadnou mě skvělý zážitky, skvělý kamarádky, se kterýma se vídáme do teď, a získala jsem tady plno nejbližších lidí a pevných vztahů, které se v pozdějším věku tak dobře nenavazují. Je to tím, co jsme spolu vlastně za těch 6 let prožili, pubertu, první lásky a to dospívání až k maturitě. Byla to rebelská sounáležitost.

Gabriela: GYBY pro Vás byla takový pevný základ, co se týká přátelství.

A. Hájková: Přesně tak.

Gabriela: Můžu se zeptat na jaké vysoké škole jste studovala?

A. Hájková: Já jsem po skončení gymnázia upřímně nevěděla přesně, co dělat…věděla jsem, že nechci pokračovat v nějakém humanitním oboru a vždycky mě to lákalo spíš k té technice. Viděla jsem v ní větší budoucnost, takže jsem se po absolvování španělské sekce vydala na strojní fakultu. Tam jsem vystudovala bakalářské studium -Strojírenskou technologii. Pak jsem přestupovala v rámci strojárny na magisterské studium na Kvalitu, bezpečnost, spolehlivost. Toto studium mě velice bavilo a viděla jsem v něm velký potenciál. Techniku jsem končila jsem v roce 2020, kdy začal covid, což nebyla dobrá doba na hledání nebo získávání práce, takže jsem šla ještě na jednu školu a to na Ústav soudního inženýrství, taky pod VUT a tam jsem si udělala ještě inženýra se zaměřením na Řízení technických rizik. Souběžně při studiu jsem pracovala jako inženýr kvality ve firmě. A vlastně shodou náhod, jsem na doktorském studiu zpět na strojárně, na Ústavu automatizace a informatiky a tam doteď působím. Jsem ve čtvrťáku, měla bych dokončovat doktorát. Aktuálně působím jako asistent, což znamená, že vedu výuku, závěrečné práce, a také pracuju na výzkumných projektech. A doktorát je o řešení nějakého vašeho projektu, který se snažíte vyřešit, a také publikovat výsledky.

Gabriela: A co Vám na tom všem přijde nejzajímavější?

A. Hájková: Mě hrozně baví prostředí vysoké školy. Tam kombinujete jak tu praktickou část, tak ten výzkum, spolupráci s průmyslem, tak i pedagogickou práci, není to monotónní. Pořád se děje nového a týká se to mého oboru – Technické diagnostiky. Baví mě propojení praxe a teorie praxe. Když jdete k doktorovi, tak ten doktor provede nějakou diagnostiku. Poslechne si Vás, změří vám teplotu, nějak vizuálně vás kontroluje a rozhodne, jaký je váš stav. To my děláme v rámci diagnostiky nějakého pohonu nebo stroje úplně stejně. Máme na to svoje metody. Když vás ten doktor takhle vyšetří, tak zjistí, že máte třeba chřipku. No, ale když vám nenavrhne vhodnou léčbu na tu chřipku nebo nepředepíše prášky nebo cokoliv, tak je to vlastně zbytečné. A u nás se tady to vyléčení řeší v rámci údržby. Já přijdu k zařízení, zjistím, jaký jeho stav a navrhuji vhodnou údržbu a vlastně se snažím, aby k těm poruchám nebo k té chřipce u toho zařízení vůbec nedošlo. Abych dokázala predikovat i jaká tam bude doba opotřebení těch částic, jaká bude jeho spolehlivost, a to není něco, co aplikujete jenom v nějaké jedné krátké oblasti, ale je to aplikovatelné úplně na všechno, co si dokážete představit. Ať jsou to automobily, letadla i různé další dopravní prostředky. A mě baví, že je to taková detektivní práce, kde prostě se snažíte zjistit, co se stane a získáte komplexní analytický pohled na celou tu situaci.

Gabriela: Děkuji moc. To byla vyčerpávající odpověď, ale pro mě velice zajímavá. A ještě poslední otázka. Co byste chtěla vzkázat našim současným studentům?

A. Hájková: Já bych jim chtěla vzkázat, aby se nebáli. Aby se nebáli zkoušet věci, co je baví, aby zjišťovali, co je v životě bude bavit a šli do toho, aby prostě neřešili nějakou vnější motivaci, že maminka nebo tatínek nebo rodina chce, aby dělali to a to, ale aby se v tom našli oni sami. Aby se prostě nebáli jít na strojárnu, i když jsou absolventi třeba španělské sekce a tak. Aby si tady ta léta si užívali.

Gabriela: Tak to je krásná myšlenka na závěr, já Vám ještě jednou moc děkuji a snad se ještě někdy potkáme, třeba právě u nás na gymnáziu.

Rozhovor vedla Gabriela Hanousková 3B4

Článek Nebojte se zkoušet věci, co vás baví, vzkazuje naše absolventka Ing. et Ing. Alena Hájková se nejdříve objevil na Gymnázium Brno‑Bystrc.

Článek Mezikontinentální absolventský rozhovor se nejdříve objevil na Gymnázium Brno‑Bystrc.

Markéta: Po maturitě (2015) jsem šla studovat na Fakultu informatiky na Masarykově univerzitě, obor Aplikovaná informatika. Dokončila jsem tam během pěti let bakalářské a magisterské studium. 
Lucie: Hned po maturitě jsem nastoupila na vysokou školu (Masarykova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, obory: Biologie se zaměřením na vzdělávání, Chemie se zaměřením na vzdělávání). Vzhledem k odlišnému fungování vysoké školy oproti gymnáziu a vzhledem k odstěhování se od rodičů se můj život vedl k samostatnosti a k převzetí větší zodpovědnosti jak za své vzdělání, tak celkově za svůj život.

Jak ti GYBY pomohlo do budoucího života?

M: Tak hlavně tím, že jsem tam udělala maturitu a mohla jsem jít na vysokou školu :-). Ale také jsem se naučila větší zodpovědnosti a samostatnosti a samozřejmě získala znalosti, které by vzdělaný člověk měl mít. 
L: Studium na GYBY mi pomohlo zjistit, co mě baví a čemu se dál chci věnovat. Zároveň jsem se musela naučit popasovat se i s tím, co mi nejde a co mě nebaví, což považuji za důležitou lekci a výsadu ne příliš konkrétně zaměřeného studia. Později se mi velmi hodilo, že jsem se během studia na gymnáziu naučila „se učit.“ Jako důležitou pomoc do budoucího života považuji i přátele, které z GYBY mám, jelikož jsou to lidé, se kterými jsem dospěla a prožila s nimi mnoho společných chvil.

Měla jsi v oblibě nějaké předměty nebo učitele?

M: Oblíbené předměty jsou asi jasné: tělocvik a výtvarka, protože ty jsou nejzábavnější :-). Z toho, co mě zajímá, pak hlavně matematika, a v závislosti na tom, co se zrovna probíralo, jsem měla ráda i chemii, fyziku, zeměpis, biologii. Úplně skvělé byly pokročilejší matematické semináře v předmaturitním a maturitním ročníku, jsem moc ráda, že se otevřely. 
Pro zajímavost bych dodala, že informatika, hlavně na nižším gymnáziu, patřila mezi mé nejneoblíbenější předměty, protože s počítačem jsem neuměla pracovat a technika mě nijak nezajímala (to druhé se mimochodem nezměnilo). Až když jsme na vyšším gymnáziu tak letmo přičichli k HTML, JavaScriptu a algoritmům, zjistila jsem, že to může být i zajímavé. Myslím, že by se tomu mělo v informatice dát víc prostoru.  
Učitele jsem samozřejmě měla některé oblíbenější než jiné, někteří dokázali učivo srozumitelněji a zajímavěji předat než jiní. Ale nechci to tu vyjmenovávat, stejně bych někoho vynechala. Celkově si myslím, že na GYBY jsou fajn učitelé. 
L: Můj nejoblíbenější předmět byl vždycky tělocvik, ráda se hýbu a je u něj možnost povídat si s ostatními. A výtvarka vzhledem k mé kreativní povaze. Z těch více „učících“ předmětů jsem měla odjakživa ráda biologii, dále matematiku a v posledních ročnících i chemii. Nadchla mě také starořečtina, i když tu jsme měli jen krátce. 
Oblíbených učitelů jsem za studium měla asi více, ale zmíním paní profesorku Hudcovou (4 roky byla naší třídní), paní profesorku Brychtovou a pana profesora Zouhara. 
Jaký je tvůj oblíbený zážitek ze školy?  
M: Nemám pouze jediný výrazný zážitek. Popravdě jako první mě napadly asi přestávky – obědové v primě, kdy jsme hráli mezi skříňkami na policajty a zloděje, a později, když jsme si s kamarádkami pinkaly s hakysákem nebo hrály na slepou bábu :-D. Také ráda vzpomínám třeba na noc ve škole, projektový týden na konci roku, matematické, logické a piškvorkové soutěže nebo jak jsem byla ráda, že jsem zvládla ústní maturitu z češtiny. 
L: Moc ráda vzpomínám na vodácký výjezd v septimě. Ač byl propršený, byla to jedna z mála větších akcí, na kterou jsem se s naší třídou dostala. Kdybych měla zmínit zážitek přímo ze školní budovy, pak by to asi byla noc ve škole z primy nebo tenkrát první ročník Krimi z GYBY v projektovém týdnu před Vánocemi.

Vídáš se někdy se svými bývalými spolužáky či učiteli?

M: Občas míváme třídní srazy. S některými z učitelů jsem se viděla teď v září na setkání absolventů. Mimo to se vídám častěji s několika mými kamarádkami. Těch několik dobrých přátelství, co jsem si na gymnáziu vytvořila, jsou asi to nejcennější, co jsem si odtamtud odnesla. 
L: Několik spolužáků jsem občas potkávala na vysoké, pokud měli podobný obor jako já. S nejbližšími přáteli se pak občas stýkám i mimo školní prostředí. Jinak hromadně se vídáme na srazech, kterých jsme za těch 5 let pár měli. S učiteli jsem se setkala zejména díky absolvování praxe na GYBY. 
 
Své sestry zpovídala Petra Elederová ze třídy 6A8.

Článek Sourozenecký rozhovor: Jak vidí GYBY moje sestry Markéta Vítková a Lucie Kozielová? se nejdříve objevil na Gymnázium Brno‑Bystrc.

Na to se asi nedá odpovědět takto přímo a vypíchnout jen jeden. Pokud bych chtěl něco vybrat, tak jedině tematické bloky v jednotlivých předmětech.

Z fyziky určitě mechanika v prvním ročníku. Taky fyzická geografie v zeměpise. V češtině tak nějak všechno s výjimkou národního obrození, to jsem si protrpěl. V matematice vedla matematická logika a důkazy. Do hudebky jsem si rád chodil zazpívat a zahrát. V chemii zas byla fajn anorganika a labiny.

Prostě tak nějak od všeho kousek, ale hlavně si myslím, že je to o učitelích. Jakmile se sejde s žákem učitel, který dokáže nadchnout pro svůj obor, je to pro žáka vždycky přínosem a většinou potom jde v učitelových stopách. Tak to bylo i u mě.

Co bys vzkázal studentům GYBY?

Že by měli být více pyšní na to, že studují právě na gymnáziu v Bystrci. Pokud se budou soustředit hlavně na těch pár mínusů, moc tím klimatu školy nepřidají. Pokud se však zaměří především na to, čím škola vyniká mezi ostatními, budou moct s klidem v duši prohlásit, že studovali jedno z nejlepších gymnázií v Brně. Osobně se držím této myšlenky a jsem hrdý na to, že jsem studoval právě na GYBY.

Stále občas navštěvuješ školu, všímáš si nějakých změn? Jsou to změny spíš dobré nebo špatné?

Určitě, změn si všímám. Tím, že se nebavím jenom se svými spolužáky, ale i s vyučujícími a s Jožkou, teda s panem Trněným, mám možnost si všimnout i změn, které nejsou na první pohled vidět. Je moc fajn, že se vedení snaží školu posunout co nejvíc dopředu, aby se stále držela na špičce toho, co může Brno nabídnout.

Dobrými změnami může být jmenovitě nová chemická laboratoř, doplnění dataprojektorů do učeben, kde předtím chyběly, nové rozvody elektřiny nebo v neposlední řadě nové vybavení ostatních odborných učeben a kabinetů učitelů. Na nějaké špatné změny se mi zatím nepovedlo narazit.

Po dobu studia ses věnoval studentskému parlamentu, zajímají tě pořád podobné věci (aktivita studentů, srazy parlamentu, akce, které parlament pořádá)?

V současné době jsem v programové radě pro studium učitelství na přírodovědecké fakultě jako jeden ze zástupců studentů, takže něco podobného jako parlament mě nepustilo a snažím se v tom pokračovat.

Co se školního parlamentu na GYBY týče, jsem moc rád, že to s koronou nešlo takzvaně do kytek. Těší mě, že se toho někdo chopil a že je parlament ještě více aktivní, než když jsem na škole byl já. Nebyl bych to já, kdybych jim do toho nekecal, takže ano, občas jim udělám nějakou korekturu příspěvku na Instagram a občas vyslýchám členy parlamentu, jak se jim to vlastně daří, s čím mají problém, co plánují za akce, a snažím se jim určitým způsobem poskytnout jak zpětnou vazbu z mého pohledu, tak pohled na to, jak se takové věci řešily, když jsem byl v parlamentu já.

Děkuji za rozhovor. Karla Antonínová 5A8

Článek Jsem hrdý na to, že jsem studoval právě na GYBY, poznamenává Vojtěch Frýbert se nejdříve objevil na Gymnázium Brno‑Bystrc.

Jako součást třídy se sklonem k lajdáctví jsem GYBY poctil svou denní přítomností mezi lety 2003–2007. Zkraje se nás jako třídní ujala paní Žáková, která si získala naše srdce hned, když to s námi roztočila na GO. Po jejím odchodu na mateřskou dovolenou jsme si jako třídního osvojili velkého šprýmaře, pana Tesaře. Všechno je to v životě o lidech a já měl obrovské štěstí na skvělý kolektiv, ať už co se spolužáků nebo učitelů týče.

Kam se vydaly Vaše cesty po absolvování našeho gymnázia?

Z gymnázia jsem se hlásil na přírodovědeckou fakultu a rovněž na hispanistiku na FF. Přijali mě na obojí, a tak trochu jsem dal na nátlak okolí a rozhodl se nastoupit na studium geografie a kartografie na přírodovědě. Studium mělo jistě co nabídnout, ale srdcem jsem byl jinde. Četl jsem Márqueze, ráno otevíral zprávy z Mexika a Argentiny, po kapsách nosil papírky se španělskými slovíčky a spřádal plány, jak procestovat Latinskou Ameriku. Netrvalo dlouho, abych si uvědomil, že by měl člověk poslouchat hlavně sám sebe, když už se takhle rozhoduje, čím naplní své dny po dobu několika let.

Jak se Vám na našem gymnáziu líbí?

Máme tady na GYBY skutečně výborný kolektiv učitelů a nebyl ani nejmenší problém okamžitě zapadnout. To stejné ale musím říct o třídách, kde učím. Přijde mi, že naprostá většina lidí, ať už zaměstnanců nebo studentů, se zde cítí dobře. Člověk si nikdy z pohledu studenta neuvědomil, kolik práce dá, aby škola fungovala hladce. Teď to vidím, jsem toho součástí a mimořádně oceňuji kolegialitu, kterou tu máme, protože to není samozřejmost.

Jak se gymnázium změnilo od doby Vašeho studia?

Když jsem končil, tak třídy ještě nebyly vybaveny projektory, škola měla starou fasádu, schodiště bylo zanedbané, neměli jsme ještě čipy a nechávali podepisovat žákovskou knížku. Na druhou stranu byla tenkrát v provozu školní kantýna, kde jsme rádi vysedávali a ta už se bohužel zrušila.

Pamatujete si na průběh Vaší maturity?

K maturitě jsem ze všech studentů všech ročníků šel na řadu až jako úplně poslední, protože jsem si vybral tu nejvíce divnou kombinaci předmětů, a to kromě povinné češtiny taky zeměpis, španělštinu a biologii. Snad bych už dodal jenom tělocvik, abych doplnil výčet svých nejoblíbenějších předmětů. V tělocviku jsme si dávali do těla v posilovně a na hrazdách, protože jsme se dvěma kamarády chodili školu reprezentovat v silovém čtyřboji. Na chodbách jsme zase pořádali turnaje v páce, kterých se leckdy účastnili i učitelé. Užili jsme si spoustu srandy, která ale občas obnášela i bolest.

Co vám dal pobyt na našem gymnáziu?

Z gymnázia jsem si odnesl to, co mě dnes živí, a to vášeň pro jazyky a cizí kultury. Mí nejlepší přátelé jsou rovněž bývalí spolužáci odtud. S jedním cestujeme po světě, druhému jsem byl za svědka na svatbě. Z GYBY jsem si ale do života vzal například i praktickou zkušenost, jak se nebát pozvat holku na rande a také odnesl poprvé pocit zlomeného srdce.

Závěrem se ještě zeptám, jestli si vybavíte vzpomínku na nějakého oblíbeného pana profesora / paní profesorku?

Musím jmenovat pana Radovana Pláška. Byl to takový náš třídní táta. Měl nesmírný přehled, byl přátelský, férový, hrál skvěle na kytaru a lidově řečeno uměl zapařit. Teď jsme na sebe narazili při konání dne otevřených dveří a skvěle si popovídali.

Děkuji za rozhovor. Lukáš Milek

Článek Jozef Macko: Z gymnázia jsem si odnesl vášeň pro jazyky a cizí kultury se nejdříve objevil na Gymnázium Brno‑Bystrc.

Vzpomínek na má gymnaziální léta mám samozřejmě spoustu a většinou jsou spojené s našimi tehdejšími vyučujícími. Obávám se, že není vhodné je zde publikovat. Ale nasmáli jsme se hodně .

Jaký obor na našem gymnáziu jste absolvovala?

Studovala jsem čtyřleté studium, tehdy ještě všeobecně zaměřené.

Co bylo podle Vás na GYBY nejlepší?

Škola mě asi na první pohled nejvíce zaujala pěkným a klidným prostředím, ve kterém se nachází. Také se mi líbila budova jako taková. Ve třídě jsem našla spoustu nových přátel, ale pravdou je, že dnes už se nepotkáváme. Nejlepší byli nejspíš samotní učitelé, kteří nám předávali nejen vědomosti, ale mnozí byli i vzorem lidskosti a morálních hodnot.

Jaký obor jste studovala na vysoké škole?

Vystudovala jsem Španělský jazyk a literaturu a Učitelství španělského jazyka a literatury pro střední školy na brněnské Filozofické fakultě, dále bakalářský obor Právo a mezinárodní obchod na Právnické fakultě a Český jazyk a literaturu na Pedagogické fakultě.

Jak se Vám učí na našem gymnáziu?

Na škole se mně učí výborně a jsem tady moc ráda. Jednak k ní mám silný vztah jako bývalá studentka, a navíc tu jsou ideální podmínky pro učitele španělštiny díky bilingvní sekci.

Jaké máte plány se svou třídou 2Š6?

Momentálně se intenzivně připravujeme na Examen global, zkoušku, kterou musí žáci ve druhém ročníku projít. Na jaře nás čeká jako každoročně Velada, tak bude třeba nachystat nějaké pěkné vystoupení. V květnu pojedeme do Prahy na prohlídku Instituto Cervantes a na konci školního roku na nějaký pěkný výlet. Doufám, že se brzy podíváme i do Španělska.

Kdybyste mohla něco poradit Vašemu já přibližně v našem věku, co by to bylo?

Zřejmě by to nebylo nic jiného než to, co jsem dělala. Myslím, že by se žáci gymnázia měli naučit vyvážit své studijní povinnosti i záliby a najít prostor na oboje. Možná bych si jen vzkázala, ať se učím ještě pilněji cizí jazyky :D.

Paní profesorko, děkuji za milý rozhovor. Dalibor Mika 5A8

Článek Po stopách našich absolventů: Mám spoustu vzpomínek na gymnaziální léta, vzpomíná paní profesorka Mgr. Svatava Šurková se nejdříve objevil na Gymnázium Brno‑Bystrc.

Velká náhoda a následně zcela logický řetězec událostí. Učím to, protože jsem to studoval jako bakalářské studium. Tam jsem to studoval, protože jsem z toho maturoval a při přípravě na maturitu jsem zjistil, že se mi strašně líbí římská poezie a že ji chci číst víc. Maturoval jsem z toho, protože mi to tady těch celých sedm let šlo. Studoval jsem to tady, protože když mi bylo asi jedenáct, tak jsem si řekl, že učit se latinsky bude určitě dovednost, která se mi bude hodit. Takže ze zcela náhodného rozhodnutí jedenáctiletého já se stala teď už třináctiletá záliba, zájem a profesní směr, který mě baví a těší.

Máte za sebou první měsíce učení na naší škole. Proč jste se rozhodl jít učit na GYBY? Jde vám to dobře? 

Mám pocit, že mi to jde, ale to musíte asi nejlépe zhodnotit vy sami, rozhodně ale mám co zlepšovat. Na GYBY učím, protože na studium zde mám hezké vzpomínky a takový objem latiny nikde jinde není.

Máte nějaké hezké vzpomínky na vaše studium nebo na profesory?

Ano, hodně. Je mi velkým potěšením to, že když mě celých sedm let latinu učila paní profesorka Franclová, tak teď je mojí kolegyní, tykáme si, pomáháme si. Na spoustu dalších vyučujících mám skvělé vzpomínky. Jsem rád, když někoho potkám na chodbě a jsem rád za to, co mi předali a jak mě změnili. 

Vnímáte změny od Vašeho studia? Co se posunulo? Co zůstalo stejné?

Určitě. Já jsem odcházel za doby minulého vedení, takže změny, které přinesl nový pan ředitel, jsou pro mě zcela nové. Od turniketů a oprav technického rázu po celkovou koncepci, která je tady všude vidět a cítit. Může se to zdát jako detaily, ale i to, že se tady mění světla, doplňují se dataprojektory, to je vše velká známka toho, že škola se někam posouvá a vylepšuje se.

Maturoval jste i z latiny. Jaké to bylo? Co byste doporučil těm, kteří chtějí z latiny maturovat?

Řekl bych, že to byla velká pohoda a všem, co latinu mají, tak bych jim z latiny maturovat doporučil. I když to může vypadat složitě, tak tomu tak není. A kdo aspoň trochu v hodinách dává pozor, tak to v klidu zvládne. Ani v podstatě nemáte důvod nematurovat z latiny, je to rozhodně nejpříjemnější zkouška z těch čtyř. 

V rámci bakalářské práce jste vytvořil římskou stolní hru, také děláte slam poetry a nosíte klobouky. Kde se ta kreativita ve vás vzala?

Jsem z dost kreativní rodiny. K slam poetry jsem se dostal přes otce, který ji také dělá. Matka hrávala divadlo a už od mládí mi imponoval starší bratr, který se taky umělecky angažuje. Vlastně to byl on, kdo začal nosit klobouk, takže já jsem ho jako mladší bratr musel napodobit. On klobouk odložil, mně to zůstalo.

Děkuji za rozhovor. Jakub Hložánek 5A8

Článek Učit na GYBY mě baví, maturita z latiny není složitá, říká Bc. Benjamin Juráň se nejdříve objevil na Gymnázium Brno‑Bystrc.

Co se Vám vybaví jako první, když se řekne GYBY?

Vybaví se mi škola, ve které jsem strávil nejkrásnější léta mého mládí.

Na jaké nejlepší zážitky si vzpomenete?

Za 6 let jsem nasbíral zážitků opravdu hodně, některé jsou úsměvné, jiné zase nepublikovatelné. Podělím se alespoň o jeden zážitek z druháku, kdy na naší škole probíhalo požární cvičení. Měli jsme hodinu občanské výchovy, tehdy s učitelem (pan Bezděk), který byl čerstvě po škole. Zazněly sirény, bylo krátce po deváté hodině, ale my jsme normálně pokračovali dál ve výuce. Říkali jsme panu učiteli, že je poplach a že musíme opustit školu, nicméně pan učitel našich připomínek nedbal. Po pěti minutách, co dozněly sirény, nás přišel vyhodit pan školník, se slovy: „Co tady ještě děláte?“. Na chodbách kouřily dýmovnice a my jsme utíkali pryč ze školy. Všichni ostatní již byl seřazeni na hřišti před školou a dívali se na nás, jak prcháme.

Měl jste při nástupu na GYBY představu, kde chcete později studovat nebo pracovat?

Úplnou představu jsem neměl, ale věděl jsem, že mě baví matematika a fyzika, proto jsem se později ubíral technickým směrem.

Který učitel se Vám nejvíce vryl do paměti a proč?

Nejvíce se mi vryli do paměti učitelé, kteří nás učili více let. Například paní profesorka Jakabová nás učila němčinu celých 6 let a na její hodiny jsem se velmi těšil, byla v nich legrace, ale také kdo chtěl, mohl se toho hodně naučit.

Vím, že se aktivně zajímáte o MHD. Zajímalo by mě, kde pracujete a jestli Vaše práce nějak s MHD souvisí.

Během studia na vysoké škole, a i po ní jsem byl řidičem tramvaje v Dopravním podniku města Brna. Nyní pracuji v energetické poradenské společnosti jako analytik a konzultant. Ovšem stále se o MHD zajímám a jsem i členem Tramvajklubu Brno.

Co byste vzkázal dnešním studentům?

Ať si užívají života na GYBY na plno, protože je to neopakovatelná jízda. V budoucnu jim přeji, ať jdou studovat to, co je alespoň trochu baví, protože já si neumím představit ty probdělé noci nad něčím, co by mě nebavilo.

Děkuji za rozhovor a ať se Vám daří.  Filip Ščuglík, 5A8

Článek Užívejte si života GYBY naplno, vzkazuje studentům Ing. Petr Modlitba se nejdříve objevil na Gymnázium Brno‑Bystrc.

Začneme něčím jednoduchým. Co se ti zdálo na GYBY nejlepší?

Určitě musím zmínit kolektiv. Za těch krásných šest let jsem si vytvořila mnohá přátelství jak se spolužáky, tak i s kantory. Ti mi mnohdy nepředávali pouze informace z jejich předmětů, ale také spoustu rad do života, za které jsem jim moc vděčná.

Když už jsme u těch profesorů, je někdo konkrétní, na koho stále vzpomínáš?

Nikdy nezapomenu na úžasné hodiny s panem profesorem Říhou a kreativní hodiny s paní profesorkou Hanáčkovou. Ale ráda si vzpomenu i na ostatní úžasné kantory ;).

Čemu se věnuješ po dokončení studia na gymnáziu?

Po maturitě jsem začala studovat na univerzitě Palackého v Olomouci, kde jsem již druhým rokem. Jako hlavní obor mám žurnalistiku a jako vedlejší Evropská studia a diplomacii.

Jaké máš profesní plány do budoucna?

Jelikož ještě pořád studuji, tak mezi mé nejbližší plány patří dodělat školu. No a pak se uvidí, jestli se budu věnovat tomu, co aktuálně studuji, nebo se ještě někam dál posunu.

Máš nějakou milou vzpomínku na GYBY?

No jasně, spoustu! Nejde si vybrat jen jednu, ale mezi ty nejlepší patří třeba práce na školním časopise Klepeto, zájezdy do ciziny a lyžák. Jak už jsem zmínila, se třídou jsme byli super kolektiv, takže každý výlet je pro mě milá vzpomínka. Moc ráda také vzpomínám na zábavné hodiny němčiny s profesorkou Matouškovou :).

Kdybys mohla současným studentům dát nějakou radu, jak by zněla?

Během studia na gymnáziu se nezaměřujte jen na učení a známky. Samozřejmě, že jsou taky důležité, ale tohle budou právě ty chvíle, na které budete vzpomínat celý život. Tak si to užijte a najděte si čas i na různé akce s kamarády.

Otázky pokládala studentka Helena Weidenhöferová (4A8).

Článek Najděte si čas i na kamarády, vzkazuje Anna Weidenhöferová se nejdříve objevil na Gymnázium Brno‑Bystrc.

Během rozhovoru, který vedl náš student Simon Klinga, se tercie a maturanti mohli dozvědět spoustu zajímavých informací o novinářské práci a zkušenostech z terénu, o vzpomínkách pana Obrovského na naši školu a mnohé další.

Celý rozhovor byl zaznamenán a vy jej můžete již teď shlédnout na našem školním YouTube kanálu.
Zde však naleznete malou ochutnávku v podobě přepisu některých otázek a odpovědí.

Máte nějakou ikonickou vzpomínku na pobyt na naší škole?

Vzpomínek je velmi mnoho. Jedna konkrétní mi na mysli nevytane. Ale co se mi spojí, když si na toto gymnázium vzpomenu, je, že mi dalo do života nejvíc kontaktů a přátelských vztahů, které si dodnes udržuji…

Vzpomenete si na některé z pedagogů, kteří Vás učili?

Vzpomenu si určitě na paní profesorku Veselou. Ta nás měla jako třídní od primy do kvarty a učila nás češtinu a hudebku. Vzpomenu si na Pavla Zouhara. Ten nás měl jako třídní v oktávě a učil nás matematiku a matematický seminář, protože já jsem maturoval z matematiky… A to jsem mnohokrát ocenil. Dnes už to není tak přímé, ale to, že jsem měl ten matematický seminář, se mi později velice hodilo na vysoké škole…
Vzpomenu si samozřejmě na Ivetu Maškovou. Ta nás měla na dějepis.
Kamilu Novotnou, ale ta tady už myslím není. Potom si vzpomenu na Magdu Bernardovou, která nás měla na latinu. Paní profesorku Markovou, ta nás měla na francouzštinu a vzpomínám na ni čím dál víc, protože se od července přesouvám do Bruselu, a tak se snažím oživit znalosti francouzštiny.
Dále si vzpomenu na Ilju Doležalovou, paní ředitelku z Plovdivské, ale ta již šla, pokud vím, do důchodu… Ještě nemohu zapomenout na Zdeňka Paulera.

Jste s některými z pedagogů stále v kontaktu?

Ano, viděli jsme se na Vánočním srazu. Tam pár lidí přišlo. Dorazila tam paní profesorka Veselá, Pavel Zouhar občas přišel také.
Poslední takový větší sraz, kam i těch učitelů pár přišlo, byl před pěti lety, kdy jsme měli 10 let od maturity a letos bychom rádi uspořádali sraz 15 let od maturity… Tak uvidíme, jestli se to podaří.
Ale nejsme kontinuálně v kontaktu, jsme nárazově v kontaktu jednou za pár let.

Vy jste taktéž studoval klasickou větev, kde je latina a starořečtina. Já se Vás chtěl zeptat, jak využíváte tyto dovednosti ve Vašem oboru a jestli jste zpětně rád, že jste těmto předmětům věnoval čas?

Vcelku ano… Ono většinu věcí, které se tu naučíte, nevezmete a nepřeklopíte 1:1 do nějaké praxe. Ale konkrétně ta latina přispívá k rozhledu a všeobecné vzdělanosti.
Je to asi jako ta matematika. To není tak, že bych teď někde v práci počítal kvadratické rovnice, ale ta schopnost nějakého analytického myšlení a uvažování o těch věcech má nějaký smysl. I když vám to teď tak nepřijde, tak je tomu tak. A co je důležité, už nikdy nebudete mít čas si ty věci dohnat. Takže já bych to určitě nezatracoval…

Otázka z publika: Vy jste říkal, že jste v předmětech na vysoké škole neplaval. Ale je nějaký předmět, ve kterém jste na našem gymnáziu naopak plaval?

Já se přiznám, byl jsem jedničkář. Mně nedělalo problém se naučit. To neznamená, že bych si to všechno pamatoval. Já k těm přírodovědným věcem neměl nikdy moc blízko, ale nadrtil jsem se to, napsal písemku a už to v té hlavě není, ale tak to v životě chodí.

Otázka z publika: Jestli jste byl jedničkář, jak Vás napadlo, že budete maturovat přímo z matematiky? Měl jste velký výběr.

Já měl jasné, že budu chtít češtinu, angličtinu a ZSV a vlastně jsem nevěděl, co budu chtít dělat. Měl jsem ve výběru různé vysoké školy. Byl jsem v tom věku takový ztracený.
Že jsem se dostal tam, kam jsem se dostal, se začalo formovat až tak kolem dvacátého roku, ale na gymnáziu jsem vůbec nevěděl.
Nechtěl jsem druhý jazyk, nechtěl jsem fyziku, chemii, biologii, a tak mi tam zůstala matika a dějepis.

Kdybyste mohl poradit něco Vašemu já přibližně v našem věku, co by to bylo?

Přemýšlejte o tom, že tady spolu trávíte hrozně moc času. To může váš život ovlivnit na dlouho potom, co odmaturujete.
Snažte se tedy si budovat ve třídě dobré vztahy. Takové období se už nezopakuje… nikdy…

Čemu byste se věnoval víc, kdybyste dnes studoval?

Myslím si, že by se měl obecně ve vzdělávání klást důraz na moderní dějiny. To si myslím, že je velká slabina českého školství… Myslím si, že obzvlášť 20. století a jeho druhé polovině se věnuje málo času a myslím, že je to jedna z věcí, která by přispěla k modernímu občanství…

Jak se připravujete na Váš přesun do Bruselu a kdy se budete přesouvat?

Přesouvat se budu na konci června. Přípravy, které jsem začal, se doposud týkaly především oprašování znalosti francouzštiny, kterou jsem zde studoval s paní profesorkou Markovou.
Dále mě čeká příprava na novou agendu a řada organizačních věcí, jako hledání bydlení, registrace na cizinecké policii, výměna SIM atp., což není úplně to, co si člověk představí pod prací zahraničního zpravodaje, ale v prvních týdnech to člověka vyčerpá.

Otázka z publika: V jakých zemích jste působil?

Slovensko, Rakousko a Maďarsko je mou základní odpovědností. Dále jsem byl v Polsku a ve Slovinsku, pokud bereme pouze země, kde jsem byl vyloženě pracovně nasazený.

Jak vypadá typický den zahraničního reportéra?

Je to práce, která je velmi proměnlivá. V zásadě se cokoliv hrozně těžko plánuje. Zvlášť v dnešní době, kdy se ze dne na den mění situace.
Někdy je to den, kdy jsme úplně pryč, bydlíme v hotelu a natáčíme. Někdy je to den, kdy jsem v Bratislavě v kanceláři, nebo pracuji z domu a dělám přípravu dalších věcí, domlouvám si respondenty, nebo vyřizuji administrativu.
Je to kombinace, záleží, jak je potřeba. Někdy jedete do terénu ráno na sedmou, někdy na devátou… Někdy končíte ve tři a jdete stříhat, někdy končíte až pozdě večer, nebo v noci. A to se kombinuje se dny, kdy pracuji z domu a dělám přípravu…

Panu Obrovskému moc děkujeme za jeho návštěvu naší školy. Studenty třídy 3A8 v mnohém obohatila a umožnila posunout projekt Po stopách našich absolventů na novou úroveň.
A pokud chcete být také obohaceni, rozhovor v plném rozsahu na vás čeká již teď na školním YouTube.
Panu Obrovskému přejeme hodně štěstí v Bruselu a budeme se těšit zase někdy na shledanou!

Článek Po stopách našich absolventů se zahraničním reportérem ČT, Mgr. Petrem Obrovským se nejdříve objevil na Gymnázium Brno‑Bystrc.

Začal jsem v roce 2002 a absolvoval v roce 2008, to znamená 6letý studijní obor zaměřený na živý jazyk – angličtinu, jako druhý jazyk jsem zvolil němčinu. Na gymnáziu jsem začal studovat v době, kdy gymnázium tvořila pouze „Vejrostka“, gymnasium na ulici Plovdivská se připojilo až zhruba v polovině mého studia, a díky tomu se i gymnázium přejmenovalo na Klasické a španělské gymnázium Brno-Bystrc.

Jak vzpomínáte na studium na gymnáziu?

Hlavně vzpomínám na super kolektiv ve třídě, protože se nás sešla parádní parta. Dále vzpomínám na perfektní kantory a vysokou úroveň výuky.

Jakým studiem jste pokračoval po dokončení gymnázia?

Po dokončení studia na gymnáziu jsem nastoupil na vysokou školu, přesněji na Mendelovu univerzitu v Brně, Fakultu regionálního rozvoje a mezinárodních studií, studoval jsem obor Podnikání v regionálním rozvoji.

Kdy jste si během svých studií uvědomil, čím se v budoucnu chcete profesně zabývat a jak jste se k volbě vůbec dostal?

Už od mala mne zajímala veřejná doprava, zejména železnice. Zájem se v období studia gymnázia vyprofiloval zejména na městskou dopravu, především tramvaje. Po studiích jsem chtěl tvořit grafikony a jízdní řády, ale nakonec u mě převážil zájem o techniku. Po ukončení školy jsem dostal nabídku na nástup na technický úsek do DPMB, kde jsem doposud.

Zjistil jsem, že jste se již podílel na rekonstrukci několika historických vozů. Jak jste se k nim dostal?

Minulý rok Dopravní podnik města Brna slavil 150leté výročí od zahájení provozu městské hromadné dopravy v Brně, srpen 1869, kdy poprvé vyjela tramvaj tažená koňmi. Na tuto akci bylo potřeba se samozřejmě připravit a mimo současných vozů bylo třeba veřejnosti ukázat i vozy z různých etap historie MHD v Brně. První soubor historických vozů v Brně se utvořil před oslavami 100 let v roce 1969. Po oslavách však nové vedení DPMB, které bylo po událostech v srpnu 1968 vyměněno, nejevilo o staré vozy zájem, tak je nabídlo Technickému muzeu v Brně, dále zkráceně TMB. To v roce 1971 založilo nový obor (MHD – Městské hromadné dopravy), převzalo historické vozy DPMB a začalo budovat sbírku vozidel MHD z území celého Československa. Pro deponování těchto vozidel postavilo areál v Líšni na Holzově ulici, kde jsou tramvajové vozy dodnes. Po revoluci zde ovšem byla činnost utlumena a díky tomu zdejší sbírka spíše stagnovala. Větší změna nastala v roce 2014, kdy padlo rozhodnutí, že si samotné DPMB vytvoří vlastní vozový park historických vozidel, do té doby měli k dispozici pouze tři vozidla. A tudíž při historických dopravních akcích se spoléhalo vždy na to, že muzeum nějaké vozy zapůjčí. Od roku 2014 se tento vozový park začal budovat jak z dojíždějících vozů, jejichž provoz se chýlil ke konci, tak i např. z vraků starších vozů, které byly zakoupeny od TMB. No a jako koordinátor programu „retro“, jak mu v DPMB říkáme, jsem byl stanoven já.

Rekonstrukce jakého stroje pro vás byla nejsložitější a v čem byla tak obtížná?

Nejtěžší rekonstrukcí byla rekonstrukce tramvaje 4MT z roku 1950 a jejího vlečného vozu (viz obrázky). Ty jsme dělali z absolutních vraků. Nejtěžší na ní bylo sehnat aspoň nějakou dokumentaci (část má TMB), zbytek zkonstruovat a pak samozřejmě ta mravenčí práce zejména mechaniků všech oborů (zámečníci, elektrikáři, stolaři, truhláři, čalounící, karosáři, klempíři atd.) v Ústředních tramvajových dílnách DPMB.

tramvaj 4MT po rekonstrukci

tramvaj 4MT po rekonstrukci

Lidi všech těchto profesí máte v týmu nebo jsou vždy domluvení na určitou práci?

Mechanici jsou součástí ústředních dílen a hlavní část práce je pravidelná údržba běžných provozních tramvají. Historické vozy dělají jen okrajově. Navíc ze 130 zaměstnanců dílen se snažíme vybírat ty nejlepší a ty s pozitivním vztahem k historii.

Co je při Vaší práci největší motivací?

Mojí největší motivací je asi to, že je práce zároveň mým koníčkem.

Mám na Vás poslední otázku. Co byste vzkázal dnešním studentům gymnázia?

Aby respektovali své kantory. I když nechci generalizovat, tak se mi zdá, že rodiče s každou maličkostí hned míří do školy a pranýřují učitele, tím učitel ztrácí přirozený respekt.

Článek Ing. Jiřího Černého vyzpovídal Štěpán Kysela se nejdříve objevil na Gymnázium Brno‑Bystrc.