Jaké máte vzpomínky na dobu Vašeho studia na GYBY?
Jako součást třídy se sklonem k lajdáctví jsem GYBY poctil svou denní přítomností mezi lety 2003–2007. Zkraje se nás jako třídní ujala paní Žáková, která si získala naše srdce hned, když to s námi roztočila na GO. Po jejím odchodu na mateřskou dovolenou jsme si jako třídního osvojili velkého šprýmaře, pana Tesaře. Všechno je to v životě o lidech a já měl obrovské štěstí na skvělý kolektiv, ať už co se spolužáků nebo učitelů týče.
Kam se vydaly Vaše cesty po absolvování našeho gymnázia?
Z gymnázia jsem se hlásil na přírodovědeckou fakultu a rovněž na hispanistiku na FF. Přijali mě na obojí, a tak trochu jsem dal na nátlak okolí a rozhodl se nastoupit na studium geografie a kartografie na přírodovědě. Studium mělo jistě co nabídnout, ale srdcem jsem byl jinde. Četl jsem Márqueze, ráno otevíral zprávy z Mexika a Argentiny, po kapsách nosil papírky se španělskými slovíčky a spřádal plány, jak procestovat Latinskou Ameriku. Netrvalo dlouho, abych si uvědomil, že by měl člověk poslouchat hlavně sám sebe, když už se takhle rozhoduje, čím naplní své dny po dobu několika let.
Jak se Vám na našem gymnáziu líbí?
Máme tady na GYBY skutečně výborný kolektiv učitelů a nebyl ani nejmenší problém okamžitě zapadnout. To stejné ale musím říct o třídách, kde učím. Přijde mi, že naprostá většina lidí, ať už zaměstnanců nebo studentů, se zde cítí dobře. Člověk si nikdy z pohledu studenta neuvědomil, kolik práce dá, aby škola fungovala hladce. Teď to vidím, jsem toho součástí a mimořádně oceňuji kolegialitu, kterou tu máme, protože to není samozřejmost.
Jak se gymnázium změnilo od doby Vašeho studia?
Když jsem končil, tak třídy ještě nebyly vybaveny projektory, škola měla starou fasádu, schodiště bylo zanedbané, neměli jsme ještě čipy a nechávali podepisovat žákovskou knížku. Na druhou stranu byla tenkrát v provozu školní kantýna, kde jsme rádi vysedávali a ta už se bohužel zrušila.
Pamatujete si na průběh Vaší maturity?
K maturitě jsem ze všech studentů všech ročníků šel na řadu až jako úplně poslední, protože jsem si vybral tu nejvíce divnou kombinaci předmětů, a to kromě povinné češtiny taky zeměpis, španělštinu a biologii. Snad bych už dodal jenom tělocvik, abych doplnil výčet svých nejoblíbenějších předmětů. V tělocviku jsme si dávali do těla v posilovně a na hrazdách, protože jsme se dvěma kamarády chodili školu reprezentovat v silovém čtyřboji. Na chodbách jsme zase pořádali turnaje v páce, kterých se leckdy účastnili i učitelé. Užili jsme si spoustu srandy, která ale občas obnášela i bolest.
Co vám dal pobyt na našem gymnáziu?
Z gymnázia jsem si odnesl to, co mě dnes živí, a to vášeň pro jazyky a cizí kultury. Mí nejlepší přátelé jsou rovněž bývalí spolužáci odtud. S jedním cestujeme po světě, druhému jsem byl za svědka na svatbě. Z GYBY jsem si ale do života vzal například i praktickou zkušenost, jak se nebát pozvat holku na rande a také odnesl poprvé pocit zlomeného srdce.
Závěrem se ještě zeptám, jestli si vybavíte vzpomínku na nějakého oblíbeného pana profesora / paní profesorku?
Musím jmenovat pana Radovana Pláška. Byl to takový náš třídní táta. Měl nesmírný přehled, byl přátelský, férový, hrál skvěle na kytaru a lidově řečeno uměl zapařit. Teď jsme na sebe narazili při konání dne otevřených dveří a skvěle si popovídali.
Děkuji za rozhovor. Lukáš Milek
