11. 4. 2022 školu v rámci projektu Po stopách našich absolventů navštívil pan Mgr. Petr Obrovský, který je novinářem a reportérem od roku 2019 zastávajícím post zahraničního zpravodaje České televize na Slovensku a nově bude zahraničním zpravodajem ČT v Bruselu.
Pan Obrovský studoval Klasické gymnázium na Plovdivské, které bylo jednou ze škol, jež se v roce 2004 spojily do jedné, a to Klasického a španělského gymnázia Brno-Bystrc, které známe dnes pod názvem Gymnázium Brno-Bystrc.
Mezi lety 2007–2010 studoval bakalářský obor Ekonomika a management na Mendelově univerzitě v Brně. Od roku 2010 do roku 2013 studoval obor mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2011 si doplnil vzdělání studiem mediálního oboru na Tamperské univerzitě ve Finsku.
V ČT začal pracovat v roce 2012 jako redaktor na webu. Později se stal posilou pořadu Newsroom ČT24, reportérem a moderátorem zpráv na ČT24. A jak jste se již dočetli, od dubna 2019 je zahraničním zpravodajem ČT na Slovensku a připravuje se na přesun do Bruselu, kde bude mimo jiné informovat o nadcházejícím českém předsednictví v Radě Evropské unie.
V posledních týdnech byl pan Obrovský rovněž hlavním reportérem ČT v prostředí slovensko-ukrajinských hranic a dokumentoval také prostředí maďarských voleb.
Během rozhovoru, který vedl náš student Simon Klinga, se tercie a maturanti mohli dozvědět spoustu zajímavých informací o novinářské práci a zkušenostech z terénu, o vzpomínkách pana Obrovského na naši školu a mnohé další.
Celý rozhovor byl zaznamenán a vy jej můžete již teď shlédnout na našem školním YouTube kanálu.
Zde však naleznete malou ochutnávku v podobě přepisu některých otázek a odpovědí.
Máte nějakou ikonickou vzpomínku na pobyt na naší škole?
Vzpomínek je velmi mnoho. Jedna konkrétní mi na mysli nevytane. Ale co se mi spojí, když si na toto gymnázium vzpomenu, je, že mi dalo do života nejvíc kontaktů a přátelských vztahů, které si dodnes udržuji…
Vzpomenete si na některé z pedagogů, kteří Vás učili?
Vzpomenu si určitě na paní profesorku Veselou. Ta nás měla jako třídní od primy do kvarty a učila nás češtinu a hudebku. Vzpomenu si na Pavla Zouhara. Ten nás měl jako třídní v oktávě a učil nás matematiku a matematický seminář, protože já jsem maturoval z matematiky… A to jsem mnohokrát ocenil. Dnes už to není tak přímé, ale to, že jsem měl ten matematický seminář, se mi později velice hodilo na vysoké škole…
Vzpomenu si samozřejmě na Ivetu Maškovou. Ta nás měla na dějepis.
Kamilu Novotnou, ale ta tady už myslím není. Potom si vzpomenu na Magdu Bernardovou, která nás měla na latinu. Paní profesorku Markovou, ta nás měla na francouzštinu a vzpomínám na ni čím dál víc, protože se od července přesouvám do Bruselu, a tak se snažím oživit znalosti francouzštiny.
Dále si vzpomenu na Ilju Doležalovou, paní ředitelku z Plovdivské, ale ta již šla, pokud vím, do důchodu… Ještě nemohu zapomenout na Zdeňka Paulera.
Jste s některými z pedagogů stále v kontaktu?
Ano, viděli jsme se na Vánočním srazu. Tam pár lidí přišlo. Dorazila tam paní profesorka Veselá, Pavel Zouhar občas přišel také.
Poslední takový větší sraz, kam i těch učitelů pár přišlo, byl před pěti lety, kdy jsme měli 10 let od maturity a letos bychom rádi uspořádali sraz 15 let od maturity… Tak uvidíme, jestli se to podaří.
Ale nejsme kontinuálně v kontaktu, jsme nárazově v kontaktu jednou za pár let.
Vy jste taktéž studoval klasickou větev, kde je latina a starořečtina. Já se Vás chtěl zeptat, jak využíváte tyto dovednosti ve Vašem oboru a jestli jste zpětně rád, že jste těmto předmětům věnoval čas?
Vcelku ano… Ono většinu věcí, které se tu naučíte, nevezmete a nepřeklopíte 1:1 do nějaké praxe. Ale konkrétně ta latina přispívá k rozhledu a všeobecné vzdělanosti.
Je to asi jako ta matematika. To není tak, že bych teď někde v práci počítal kvadratické rovnice, ale ta schopnost nějakého analytického myšlení a uvažování o těch věcech má nějaký smysl. I když vám to teď tak nepřijde, tak je tomu tak. A co je důležité, už nikdy nebudete mít čas si ty věci dohnat. Takže já bych to určitě nezatracoval…
Otázka z publika: Vy jste říkal, že jste v předmětech na vysoké škole neplaval. Ale je nějaký předmět, ve kterém jste na našem gymnáziu naopak plaval?
Já se přiznám, byl jsem jedničkář. Mně nedělalo problém se naučit. To neznamená, že bych si to všechno pamatoval. Já k těm přírodovědným věcem neměl nikdy moc blízko, ale nadrtil jsem se to, napsal písemku a už to v té hlavě není, ale tak to v životě chodí.
Otázka z publika: Jestli jste byl jedničkář, jak Vás napadlo, že budete maturovat přímo z matematiky? Měl jste velký výběr.
Já měl jasné, že budu chtít češtinu, angličtinu a ZSV a vlastně jsem nevěděl, co budu chtít dělat. Měl jsem ve výběru různé vysoké školy. Byl jsem v tom věku takový ztracený.
Že jsem se dostal tam, kam jsem se dostal, se začalo formovat až tak kolem dvacátého roku, ale na gymnáziu jsem vůbec nevěděl.
Nechtěl jsem druhý jazyk, nechtěl jsem fyziku, chemii, biologii, a tak mi tam zůstala matika a dějepis.
Kdybyste mohl poradit něco Vašemu já přibližně v našem věku, co by to bylo?
Přemýšlejte o tom, že tady spolu trávíte hrozně moc času. To může váš život ovlivnit na dlouho potom, co odmaturujete.
Snažte se tedy si budovat ve třídě dobré vztahy. Takové období se už nezopakuje… nikdy…
Čemu byste se věnoval víc, kdybyste dnes studoval?
Myslím si, že by se měl obecně ve vzdělávání klást důraz na moderní dějiny. To si myslím, že je velká slabina českého školství… Myslím si, že obzvlášť 20. století a jeho druhé polovině se věnuje málo času a myslím, že je to jedna z věcí, která by přispěla k modernímu občanství…
Jak se připravujete na Váš přesun do Bruselu a kdy se budete přesouvat?
Přesouvat se budu na konci června. Přípravy, které jsem začal, se doposud týkaly především oprašování znalosti francouzštiny, kterou jsem zde studoval s paní profesorkou Markovou.
Dále mě čeká příprava na novou agendu a řada organizačních věcí, jako hledání bydlení, registrace na cizinecké policii, výměna SIM atp., což není úplně to, co si člověk představí pod prací zahraničního zpravodaje, ale v prvních týdnech to člověka vyčerpá.
Otázka z publika: V jakých zemích jste působil?
Slovensko, Rakousko a Maďarsko je mou základní odpovědností. Dále jsem byl v Polsku a ve Slovinsku, pokud bereme pouze země, kde jsem byl vyloženě pracovně nasazený.
Jak vypadá typický den zahraničního reportéra?
Je to práce, která je velmi proměnlivá. V zásadě se cokoliv hrozně těžko plánuje. Zvlášť v dnešní době, kdy se ze dne na den mění situace.
Někdy je to den, kdy jsme úplně pryč, bydlíme v hotelu a natáčíme. Někdy je to den, kdy jsem v Bratislavě v kanceláři, nebo pracuji z domu a dělám přípravu dalších věcí, domlouvám si respondenty, nebo vyřizuji administrativu.
Je to kombinace, záleží, jak je potřeba. Někdy jedete do terénu ráno na sedmou, někdy na devátou… Někdy končíte ve tři a jdete stříhat, někdy končíte až pozdě večer, nebo v noci. A to se kombinuje se dny, kdy pracuji z domu a dělám přípravu…
Panu Obrovskému moc děkujeme za jeho návštěvu naší školy. Studenty třídy 3A8 v mnohém obohatila a umožnila posunout projekt Po stopách našich absolventů na novou úroveň.
A pokud chcete být také obohaceni, rozhovor v plném rozsahu na vás čeká již teď na školním YouTube.
Panu Obrovskému přejeme hodně štěstí v Bruselu a budeme se těšit zase někdy na shledanou!
