Klára Žákovská studovala na našem gymnáziu osmiletou klasickou větev. Maturovala v roce 2002, a tak docházela na školu v Žabovřeskách. Po maturitě začala studovat na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. V rámci studia strávila rok na francouzské univerzitě. Od ukončení studia pracuje v advokátních kancelářích na Nejvyšším soudě. Poslední rok tráví na rodičovské dovolené se svými dětmi. S Klárou Žákovskou si povídala Petra Kašparovská.
Co Tě napadne jako první při vyřčení věty „moje studijní léta na gymnáziu“?
To je období, kdy jsem se každý den potkávala s partou fajn lidí, kdy s většinou z nich jsem pořád ve spojení a potkáváme se, jenom už na sebe nemáme tolik času. Spousta spolužáků byli „Žabiňáci“, kteří zde zůstali bydlet, a já se sem v dospělosti také přistěhovala, takže na sebe občas narazíme v obchodě nebo na ulici a občas si dáme sraz na Rosničce.
Ale hlavně skoro pořád byla sranda, pokud jsme se teda zrovna nebáli nějaké písemky.
Také jsem v té době měla obrovský přehled, kdy si u televizních soutěží vždycky říkám, že to jsme se učili, jenom si už na to zkrátka většinou nevzpomenu.
Které ze znalostí získaných ve škole se Ti hodily v Tvém osobním životě?
Živím se jako právník. Můj šéf lpěl na tom, aby každé rozhodnutí bylo nejenom řádně odůvodněné, ale i gramaticky perfektní. U mě si vždy pochvaloval, že nedělám gramatické chyby, takže čeština je jasná.
Ale i předměty, které mi moc nešly, jsem nakonec uplatnila. Jednou jsme dělali trestní věc, kde se řešilo zvýhodňování věřitele a já měla přepočítat, jestli soudce soudu prvního stupně správně vyčíslil škodu. Chvíli jsem na to koukala a potom mi došlo, že je to vlastně obyčejná trojčlenka. Pravda, musela jsem požádat Google o pomoc, ale potom už jsem místo jablek a hrušek dosazovala miliony a tím jsem si potvrdila, že pan soudce počítal správně.
A to jsem se rozhodla pro právnickou fakultu proto, že mi nešla matematika.
Pamatuješ si, která známka nebo projekt Tě stála nejvíce úsilí?
Nejvíce námahy a úsilí mě rozhodně stála každá známka z matematiky, fyziky a chemie s výjimkou těch, kde se mi něco podařilo opsat. Dnes už si nedokážu zpětně vybavit, že bych vynakládala nadměrné úsilí na vypracování nějakého projektu.
Je nějaký ročník, který Ti z doby studia na gymnáziu utkvěl v paměti? Proč?
V paměti mi utkvěl první a poslední ročník.
První proto, že jsem poznávala nové prostředí a spolužáky, ale také jsem zažila první větší studijní neúspěchy. Musela jsem s ostatními srovnat krok, a to mi nějakou dobu trvalo.
A ten poslední, tady se důvody nabízejí samy. Maturita, přijímačky na vysokou a velké rozloučení, jehož rozsah jsem si ani tenkrát neuvědomovala. A spousta euforie a očekávání.
Ze kterého stupně vzdělávání máš přátele na celý život (MŠ, ZŠ, gymnázium, VŠ)? Nebo spíše až ze zaměstnání?
Přátele na celý život mám zejména z gymnázia, z vysoké školy a ze zaměstnání. V mém případě se nás spousta z mého maturitního ročníku dostala na právnickou fakultu, takže jsme spolu pokračovali i na vysoké škole a potkáváme se i v praxi, případně si píšeme a voláme, abychom se o něčem poradili, protože máme různé právní specializace.
Na základě zkušeností ze studijních let, volila bys pro své dítě spíše víceleté gymnázium, nebo čtyřletou variantu?
Na tuto otázku nedokážu odpovědět. Řekla bych, že je to jedno. Buď někdo má studijní předpoklady, nebo je nemá. A potom nezáleží na tom, jestli dělal čtyř nebo osmileté gymnázium. Spíše pokud nějaké dítě potřebuje více dozrát, je pro něj lepší, když celou povinnou školní docházku odchodí na základní škole a na gymnázium jde už vyzrálejší. Takže bych řekla, že volba varianty bude velmi individuální a samozřejmě také bude záležet na úspěšnosti u přijímacích zkoušek.
Kdybys měla možnost zeptat se cokoliv některého z pedagogů, kteří Tě učili, co by Tě zajímalo?
Dnes už bych s nimi mluvila jako dospělý s dospělým. Nebyl by mezi námi vztah učitel a student.
S několika svými pedagogy jsem se samozřejmě potkala a každý náš rozhovor se prakticky ubíral stejným směrem. Jakou školu jsem šla po gymnáziu studovat, kde dnes pracuji, moje rodinná situace. Ti, kteří pořád učí na gymnáziu, mi povykládali, co je na škole nového a jak se mají ostatní jejich kolegové. A potom jsme hlavně vzpomínali.
Co by tvoje současná osobnost doporučila do života svému o dvacet let mladšímu já?
Mému mladšímu já bych doporučila, aby si to mnohem více užívalo. Tu volnost, tu možnost volit si, jakým směrem se bude můj život ubírat.
