Na podzim se studenti tříd 7A8, 5A6, 3A6 a 3A4 vydali poznávat krásy italského Toskánska. Cesta byla dlouhá, ale rozhodně stála za to!
Naše dobrodružství začalo v Sieně – městě plném úzkých uliček, historických budov a jedinečné atmosféry. Siena leží na třech kopcích a její hlavní náměstí Piazza del Campo vypadá, jako by se tam zastavil čas někdy ve 14. století. Celý den jsme se procházeli malebnými uličkami contrade (historické čtvrti) a samozřejmě jsme ochutnávali typická italská jídla – Pici al Ragù, Pici Carbonara a neodmyslitelnou pizzu.
Druhý den jsme se ponořili do dávné historie. Navštívili jsme Volterru a Museo Etrusco Guarnacci, kde jsme mohli vidět, jak žili Etruskové – jaké používali šperky, nádobí, hračky i další předměty každodenního života. Volterra ale nabízí mnohem víc: Teatro Romano, dílny na alabastr, archeologický park a spoustu dalších zajímavostí.
Další zastávkou byla Florencie, kolébka renesance. I když jsme přijeli brzy ráno, město už bylo plné turistů. Nejprve jsme obdivovali nádherný Duomo di Firenze, pak jsme se vydali k Palazzo Vecchio a do Uffizi Gallery, kde jsme mohli vidět slavné sochy válečníků, spisovatelů i umělců. Odměnou za náročný výšlap na vyhlídku nám byl dechberoucí pohled na celé město.
Čtvrtý den jsme poznávali divokou krásu oblasti Maremma, které se přezdívá „Divoké Toskánsko“. Krajina se tu mění od zelených kopců až po pobřeží, a náš průvodce Alessandro nám vyprávěl spoustu zajímavostí. Dokonce nás naučil tradiční píseň o „kruté Maremně“, kterou si od té doby občas zpíváme.
V Colle di Val d’Elsa už na nás trochu doléhala únava, ale odměnou nám byla nádherná říčka ukrytá v místním parku. Průzračná voda a stezka vedoucí přímo jejím korytem vypadaly jako z filmu – prostě kouzlo!
Poslední den jsme se rozloučili se Sienou, nakoupili poslední suvenýry a navštívili Musei dell’Accademia dei Fisiocritici, skvělé muzeum zaměřené na zvířata a lidské tělo.
A i když jsem po návratu nemohla ještě dva týdny ani vidět pizzu, výlet byl naprosto úžasný! Moc děkujeme paní učitelce Tudíkové a paní Šašinkové za to, že nám umožnily zažít něco tak nezapomenutelného.
Pavla Marešová, 3A4; fotodokumentace: Matěj Mrkos, 3A6
