Co vznikne, když dáte dohromady bystré a po poznání lačnící studenty, hrst historie, a právě tolik přírody a navrch hřejivé babí léto? Inu, pak vzniknou jedinečné – ba přímo neopakovatelné – zážitky. A to přesně byl náš případ!
Letos jsme se žáky tříd 4A6, 2E4 a 3A4, vyrazili ve druhé polovině září do severního Walesu, přičemž cestou přes Anglii jsme se zastavili ve městě Canterbury, jednom z nejvýznamnějších středověkých poutních míst v tehdejším království. Canterbury je proslulé mučednickou smrtí arcibiskupa Thomase Becketa (zavražděného roku 1170 přímo v místní katedrále) a též knihou Canterburské povídky autora Geoffreyho Chaucera, dnes považovanou za klasické dílo středověké anglické literatury.
Druhý den jsme navštívili Bletchley Park, jenž je neoddělitelně spjat s osudy tisíců žen a mužů, kteří zde za 2. světové války dnem i nocí luštili nepřátelské šifry a mimo jiné prolomili i německý kód Enigma. Následovalo putování po severním Walesu. – Nejprve prohlídka středověkého hradu Conwy a alespoň pohled zvenčí na impozantní hrad Caernarfon, jež oba byly součástí tzv. Železného prstence, zbudovaného na popud krále Edwarda I. za účelem kontroly dobytého území. Následovala návštěva národního parku Eryri (anglicky Snowdonia), a ostrovů – většího Anglesey a menšího Holy Island s přírodní rezervací South Stack a stejnojmenným majákem z roku 1809. Zkrátka hory, jezera a rozeklané útesy s romantickými výhledy na moře. Nevynechali jsme ani návštěvu obce Llanfair PG, celým názvem Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch, kde žije lehce přes 3000 obyvatel, avšak kam ročně zavítá zhruba 200 000 turistů toužících po fotografii před vlakovou stanicí nebo jinou budovou nesoucí název obce. Ten je totiž nejdelším místním názvem nejen ve Spojeném království, nýbrž v celé Evropě.
Cestou zpět jsme ještě stihli proběhnout Londýn a vidět jeho nejdůležitější památky – od Greenwichské observatoře, přes Tower Bridge, Westminsterské opatství, Buckinghamský palác, China Town nebo Trafalgar Square. Na závěr dne jsme procházeli podél nábřeží Temže, nasávali atmosféru pátečního večera a sledovali, jak se postupně město proměňuje do své noční podoby.
Velký díky za celkově velmi zdárný průběh zájezdu náleží samozřejmě i hostitelským rodinám, řidičům, průvodci – a snad i pedagogickému doprovodu…
